Volby 2025: jak dopadly strany a co jejich výsledek znamená pro rok 2026

Připomenutí voleb do Poslanecké sněmovny 2025

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, které se konaly na podzim roku 2025, zůstávají i s odstupem času důležitým referenčním bodem pro pochopení současného politického uspořádání v zemi. Jde o poslední parlamentní volby, jejichž výsledek definoval složení dolní komory a nastartoval proces vyjednávání o nové vládní koalici, jehož dopady se projevují i v roce 2026. Volební klání roku 2025 bylo vnímáno jako jedno z nejsledovanějších v posledních letech, protože rozhodovalo nejen o rozdělení mandátů, ale především o dalším směřování české zahraniční i vnitřní politiky.

Do voleb tehdy vstoupilo několik desítek politických subjektů, přičemž hlavní pozornost veřejnosti i médií se soustředila na etablované strany a hnutí, která již dříve prokázala schopnost oslovit širší voličskou základnu. Souboj o hlasy voličů se odehrával na pozadí diskuzí o ekonomické situaci, inflaci, energetické bezpečnosti a postavení České republiky v rámci Evropské unie a NATO. Tato témata do značné míry formovala rétoriku jednotlivých kandidujících stran a hnutí a ovlivnila i to, jak byly následně vnímány jejich povolební kroky.

Výsledek voleb 2025 přinesl přerozdělení sil v Poslanecké sněmovně, které se stalo základem pro následná koaliční jednání. Proces sestavování vládní většiny byl zdlouhavý a provázely ho intenzivní politické debaty, což je ostatně typické pro české parlamentní prostředí, kde se zájmy jednotlivých stran často různí a shoda na programovém průniku vyžaduje čas i ochotu ke kompromisům. Právě tato fáze vyjednávání znovu ukázala, jak klíčovou roli hraje rozložení mandátů získaných ve volbách pro budoucí stabilitu exekutivy.

Připomínka voleb do Poslanecké sněmovny z roku 2025 je dnes důležitá i proto, že mnohé z tehdejších politických stran a hnutí nadále aktivně působí na veřejné scéně, upravují své strategie a připravují se na další politické výzvy, včetně nadcházejících komunálních, senátních nebo evropských voleb. Politická krajina se od podzimu 2025 nepřestala vyvíjet – některé subjekty posílily svoji pozici, jiné naopak čelily vnitřním personálním změnám nebo poklesu podpory, což se odráží v aktuálních průzkumech veřejného mínění.

Z pohledu roku 2026 je tedy užitečné vnímat volby 2025 nikoli jako uzavřenou historickou epizodu, ale jako výchozí bod, od kterého se odvíjí současné rozdělení politických sil. Pochopení tehdejších volebních výsledků pomáhá lépe interpretovat současné kroky vládní koalice i opozice, jejich vzájemné vztahy a taktické manévrování před dalšími volebními termíny. Právě proto se novináři, politologové i samotní politici k výsledkům voleb 2025 opakovaně vracejí, ať už při hodnocení plnění volebních programů, nebo při analýze proměn preferencí jednotlivých stran v průběhu uplynulého roku.

Hlavní vítězné a poražené politické strany

Volby 2025 přinesly poměrně výrazné přerozdělení sil na české politické scéně a jejich dopady jsou patrné i s odstupem času, který uplynul do současnosti. Hnutí ANO potvrdilo pozici vítěze voleb a podařilo se mu obhájit dominantní postavení, které si vybudovalo v předchozích letech. Andrej Babiš a jeho hnutí dokázali oslovit širokou skupinu voličů nespokojených s vládní politikou předchozích let, zejména v souvislosti s ekonomickými tématy, jako je inflace, ceny energií a životní náklady. Právě tato témata se ukázala jako klíčová a rozhodující pro velkou část elektorátu, který upřednostnil sliby o zlevnění a stabilizaci hospodářské situace před jinými prioritami.

Na druhé straně spektra se do potíží dostala koalice SPOLU, tedy spojení ODS, TOP 09 a KDU-ČSL, které v předchozím volebním období tvořilo jádro vládní koalice. Toto uskupení zaznamenalo citelný pokles podpory oproti minulým volbám a stalo se jedním z hlavních poražených. Voliči mu vyčítali především neschopnost účinně řešit rostoucí životní náklady a celkovou ekonomickou nejistotu, což se promítlo do znatelné ztráty důvěry zejména mezi středními a nižšími příjmovými skupinami.

Za zmínku stojí i výsledek hnutí STAN, které si i přes komplikovanou situaci ve vládní koalici udrželo relativně stabilní pozici, byť rovněž nedosáhlo takového zisku, jaký by si jeho představitelé přáli. Podobně smíšené pocity provázely i výsledek Pirátů, kteří bojovali o udržení parlamentního zastoupení a jejich výsledek byl nakonec těsnější, než mnozí očekávali.

Mezi překvapení voleb 2025 lze zařadit i posílení menších a okrajových politických subjektů, které dokázaly profitovat z celkové nespokojenosti společnosti se zavedenými stranami. Tyto uskupení, často s populistickým nebo protestním charakterem, získala hlasy voličů, kteří chtěli vyjádřit nesouhlas se stávajícím politickým systémem jako takovým, aniž by nutně sympatizovali s hnutím ANO.

Významným faktorem, který ovlivnil poražené strany, byla také nízká volební účast v některých regionech, což ukazuje na určitou míru rezignace části obyvatelstva na politické dění. Analytici se shodují, že právě kombinace ekonomických obtíží, únavy z dlouhotrvajících vládních sporů a touhy po změně vedla k tak výraznému vítězství hnutí ANO a naopak k propadu stran spojených s předchozí vládní koalicí.

S odstupem od voleb, tedy v roce 2026, je patrné, že výsledky z podzimu 2025 zásadně ovlivnily další directions vládní politiky a formování koaličních vztahů, přičemž dopady tohoto volebního klání jsou stále citelné v aktuálním politickém dění a veřejné diskusi o směřování země.

Výsledné rozdělení mandátů v Poslanecké sněmovně

Výsledné rozdělení mandátů v Poslanecké sněmovně po volbách 2025 potvrdilo, že české politické spektrum se rozdělilo do několika výrazných táborů, přičemž rozdíly mezi vítězem a dalšími stranami nebyly nijak dramatické, což ve výsledku značně zkomplikovalo povolební vyjednávání o podobě nové vlády. Hnutí ANO pod vedením Andreje Babiše se stalo nejsilnějším subjektem ve Sněmovně, ovšem zisk mandátů mu nezajistil pohodlnou většinu, a tak se hnutí od prvních dnů po volbách museli potýkat s nutností hledat spojence mezi menšími stranami a hnutími, které se do Sněmovny dostaly.

Koalice SPOLU, sdružující ODS, TOP 09 a KDU-ČSL, obsadila druhé místo, přičemž ztráta oproti hnutí ANO byla citelná, ale ne propastná. Právě tento výsledek vedl k tomu, že se koalice po volbách ocitla v roli hlavního oponenta budoucí vládní garnitury a její představitelé opakovaně upozorňovali na rizika spojená s možným směřováním země pod vedením Andreje Babiše. Třetí místo si vybojovalo hnutí STAN, které si i přes menší ztráty oproti minulým volbám udrželo pozici relevantní politické síly a stalo se jedním z klíčových hráčů při jednáních o budoucí koalici.

Do Poslanecké sněmovny se dále dostala hnutí a strany, které v minulých volebních cyklech buď posilovaly, nebo naopak bojovaly o samotné přežití na politické scéně. Hnutí SPD Tomia Okamury si udrželo svůj tvrdé jádro voličů a získalo mandáty, které mu umožňují hrát roli potenciálního koaličního partnera pro hnutí ANO, byť taková spolupráce by s sebou nesla i řadu politických rizik a kontroverzí. Podobně se do Sněmovny prosadila i Piráti, kteří si po předchozím volebním neúspěchu částečně upravili svou strategii a podařilo se jim znovu oslovit část svého tradičního elektorátu.

Zajímavým prvkem výsledného rozdělení mandátů bylo i to, že se do Sněmovny dostaly i subjekty, které ještě před několika lety stály na okraji politického spektra. Hnutí Motoristé sobě překvapilo řadu politických analytiků tím, že se mu podařilo překročit pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do Sněmovny, což signalizovalo, že část voličů hledala alternativu k tradičním stranám a byla ochotná svůj hlas svěřit i méně etablovaným subjektům.

Naopak řada menších stran a hnutí, které v minulosti hrály roli koaličních partnerů či opozičních hlasů, se do Sněmovny nedostala, což dále zúžilo počet subjektů, s nimiž bylo možné jednat o sestavení vládní většiny. Výsledné rozdělení mandátů tak vytvořilo situaci, kdy žádná dvojice stran neměla automaticky k dispozici stabilní většinu, a povolební vyjednávání se protahovala do podzimních a zimních měsíců roku 2025, přičemž definitivní kontury vládní koalice se začaly rýsovat až s postupem času, kdy jednotliví lídři testovali ochotu svých partnerů k ústupkům a kompromisům.

Sestavování vládní koalice po volbách

Po volbách 2025 se politická scéna v Česku ocitla v situaci, kdy žádná strana nezískala dostatečnou sílu k samostatné vládě, a proto se veškerá pozornost přesunula k vyjednávání o koalici. Tento proces se ukázal být složitější a zdlouhavější, než mnozí očekávali, a protáhl se do konce roku 2025 i do prvních měsíců roku 2026. Vítězná strana z voleb 2025 se stala přirozeným lídrem vyjednávání, ale k sestavení funkční většiny v Poslanecké sněmovně potřebovala najít shodu s dalšími subjekty, jejichž programové priority se místy výrazně lišily.

Jednání o koalici provázela řada kol rozhovorů mezi jednotlivými stranami, přičemž se postupně vykrystalizovaly možné varianty spolupráce. Klíčovým tématem se stalo obsazení ministerstev, zejména resortů financí, vnitra a zahraničí, o které měly zájem hned tři strany současně. Vyjednavači museli také řešit programové rozdíly v oblasti daňové politiky, důchodové reformy a přístupu k evropské integraci, což vedlo k několika krizovým momentům, kdy hrozilo, že se jednání zcela zhroutí.

Prezident republiky sehrál v celém procesu roli, která přitahovala značnou pozornost veřejnosti i médií. Podle ústavních zvyklostí pověřil sestavením vlády lídra vítězné strany, přičemž zdůraznil, že očekává vznik stabilní a akceschopné koalice, která bude mít dostatečnou podporu v parlamentu. Samotné vyjednávání se protáhlo na několik měsíců, což vyvolávalo kritiku ze strany opozice i části odborné veřejnosti, která poukazovala na politickou nejistotu a její dopad na ekonomiku i mezinárodní postavení země.

V průběhu jednání se objevily i spekulace o možném vzniku menšinové vlády s podporou tolerujících stran, tato varianta se ale nakonec ukázala jako méně pravděpodobná vzhledem k programové nesourodosti jednotlivých uskupení. Postupně se ustálila představa širší koalice, která by měla zajistit stabilitu na několik příštích let a zároveň umožnit prosazení klíčových reforem, na nichž se zúčastněné strany dokázaly shodnout alespoň v obecné rovině.

Důležitým prvkem celého procesu bylo také vyjednávání koaliční smlouvy, která měla definovat nejen rozdělení resortů, ale i konkrétní programové priority nové vlády. Text smlouvy prošel několika verzemi a jeho finální podoba byla výsledkem kompromisů mezi jednotlivými stranami. Sestavování vlády po volbách 2025 tak dodnes zůstává příkladem toho, jak náročné může být hledání shody v roztříštěném politickém prostředí, kde žádná strana nedisponuje jasnou většinou a kde je nutné budovat koalice založené na vzájemných ústupcích a dlouhodobé důvěře mezi partnery.

Role prezidenta při jmenování vlády

Prezident republiky sehrává při povolebním vyjednávání roli, která se na první pohled může jevit jako formální, ve skutečnosti však jde o jeden z nejcitlivějších okamžiků celého ústavního cyklu. Po parlamentních volbách 2025 se pozornost veřejnosti soustředila právě na to, jak hlava státu naloží se svou pravomocí jmenovat premiéra a následně na jeho návrh i ostatní členy vlády. Ústava v tomto ohledu prezidentovi nesvazuje ruce žádným konkrétním pravidlem, které by mu předepisovalo, koho musí jmenovat – rozhodnutí je formálně na jeho uvážení, byť se v praxi vytvořila silná ústavní zvyklost respektovat výsledek voleb a snažit se najít kandidáta, který má reálnou šanci získat důvěru Poslanecké sněmovny.

Po volbách 2025 se ukázalo, že sestavení vládní koalice nebylo jednoduchou záležitostí, a právě v takových chvílích se role prezidenta stává klíčovou. Hlava státu musí zvážit, zda pověří sestavením vlády lídra vítězné strany, nebo zda vyčká na to, až se politické subjekty dohodnou mezi sebou a přijdou s jasnou představou o koaliční spolupráci. Tento moment rozhodování je přitom vždy provázen intenzivními politickými i veřejnými diskusemi, protože každý krok prezidenta může ovlivnit další směřování vyjednávání mezi stranami.

Je důležité připomenout, že prezident nejmenuje vládu jako celek najednou v jediném kroku bez vazby na parlamentní většinu. Nově jmenovaná vláda totiž musí do třicet dnů od svého jmenování předstoupit před Poslaneckou sněmovnu a požádat o vyslovení důvěry. Pokud důvěru nezíská, prezident může jmenovat premiéra znovu, a to i opakovaně, přičemž se snaží najít takové řešení, které povede k funkční a stabilní vládě. Právě tato mechanika ukazuje, že skutečná moc nakonec spočívá v rukou Poslanecké sněmovny, byť první krok, tedy výběr osoby premiéra, náleží prezidentovi.

V kontextu voleb 2025 a povolebního vyjednávání mezi jednotlivými stranami se ukázalo, že prezidentova role není jen ceremoniální, ale má reálný politický dopad na to, jak rychle a jakým směrem se povolební jednání posunou. Strany, které se v parlamentu ocitly po volbách, musely brát v potaz nejen vzájemné programové shody či neshody, ale také to, jak bude hlava státu interpretovat výsledek voleb a s jakým očekáváním přistoupí k jednotlivým lídrům. Tento vztah mezi exekutivní mocí prezidenta a parlamentní realitou tak i v roce 2026, kdy se doznívají důsledky povolebního uspořádání, zůstává jedním z nejdiskutovanějších témat české politiky.

Nelze také opomenout, že prezident při jmenování jednotlivých ministrů disponuje určitým prostorem pro vlastní posouzení personálních návrhů premiéra, což se v minulosti projevilo i tím, že některé nominace byly zdrženy nebo podrobeny hlubší diskusi. Tato praxe znovu potvrzuje, že ačkoliv je role prezidenta v parlamentní demokracii primárně reprezentativní, v klíčových momentech, jakým je právě sestavování vlády po volbách, se stává aktivním a vlivným hráčem celého procesu.

Programové priority nové vládní koalice

Programové priority nové vládní koalice, která vzešla z voleb 2025, se postupně krystalizují v konkrétní legislativní kroky, byť samotné vyjednávání o koaliční smlouvě provázela řada napětí mezi jednotlivými stranami. Hnutí ANO, které volby jednoznačně vyhrálo, prosazovalo od počátku důraz na zlevnění energií a snížení životních nákladů domácností, což se stalo jedním z ústředních bodů celého programového prohlášení. Otázka cenové dostupnosti energií a potravin zůstává tématem, které nová koalice deklaruje jako svou prioritu číslo jedna, byť konkrétní mechanismy, jak toho dosáhnout, se mezi koaličními partnery stále dolaďují.

Dalším pilířem, na kterém se strany nové koalice shodly, je otázka důchodové reformy. Zatímco předchozí vláda prosazovala postupné prodlužování odchodu do důchodu, nová koalice signalizuje ochotu tento trend přehodnotit, případně zpomalit, což bylo ostatně jedním z hlavních volebních slibů, kterými ANO i jeho případní koaliční partneři oslovovali starší generace voličů. Sociální oblast se tak stává jedním z témat, kde lze očekávat nejvýraznější posun oproti programu odcházející vlády.

Zahraniční politika je oblastí, kde panuje mezi komentátory i odbornou veřejností největší nejistota. Nová koalice deklaruje pokračování členství v Evropské unii a NATO, avšak tón vůči Bruselu se má podle programových priorit zpřísnit, zejména v otázkách migrační politiky a zelené transformace. Postoj k Green Dealu a unijním klimatickým závazkům patří mezi body, které vzbuzují největší diskuse, a to jak uvnitř samotné koalice, tak v reakcích ze zahraničí.

Hospodářská politika nové vlády se má opírat o podporu domácích podnikatelů a živnostníků, snížení administrativní zátěže a revizi některých daňových opatření zavedených v minulých letech. Zmiňuje se také snaha o zjednodušení stavebního řízení, které dlouhodobě brzdí investice do bytové výstavby a infrastruktury. Koaliční partneři se shodují, že bytová krize patří mezi problémy, které je třeba řešit systémově, nikoliv jen dílčími zásahy.

Ve školství a zdravotnictví nová koalice slibuje navýšení investic, byť konkrétní částky a časový rámec zatím nejsou zcela vyjasněny. Diskutuje se také o reformě veřejné správy, která by měla vést ke zjednodušení komunikace mezi občany a úřady, včetně další digitalizace agend.

Celkově lze programové priority nové vládní koalice v roce 2026 charakterizovat jako směs pragmatických ekonomických opatření a symbolických gest směrem k voličům, kteří v roce 2025 hlasovali pro změnu politického směru země. Otázkou zůstává, jak rychle a v jaké podobě se tyto priority promítnou do konkrétní legislativy, protože vnitřní shoda uvnitř koalice není ve všech bodech samozřejmostí. Řada analytiků upozorňuje, že skutečná realizace programu bude klíčovým testem stability celé koalice v následujících měsících.

Postavení opozičních stran v Sněmovně

Po volbách do Poslanecké sněmovny, které proběhly na podzim roku 2025, se politická mapa České republiky zásadně proměnila a s ní i rozložení sil mezi vládou a opozicí. Strany, které v předchozím volebním období tvořily vládní koalici, se nyní ocitly v roli opozice, a musí si tak zvykat na zcela odlišnou pozici v dolní komoře parlamentu. Tato změna přinesla nové výzvy nejen pro samotné strany, ale i pro fungování celého Sněmovního pléna, protože rozdělení mandátů se výrazně liší od té předchozí konstelace.

Hnutí ANO, které volby 2025 vyhrálo a sestavilo novou vládu, tak přesunulo dosavadní vládní strany, tedy především koalici SPOLU a hnutí STAN, do opozičních lavic. Tyto subjekty se nyní snaží najít svou novou roli a definovat, jakým způsobem budou vystupovat vůči nové vládní většině. Je zřejmé, že bývalá vládní koalice bude klást důraz především na kontrolu vládních kroků a bude se snažit poukazovat na případné nedostatky v hospodářské i sociální politice nového kabinetu.

Opoziční strany se v současné době potýkají s hledáním jednotné strategie, jelikož jejich politické zázemí bylo v posledních letech spojeno spíše se vzájemnou spoluprací na vládní úrovni než s rolí kontrolora exekutivy. Právě tato zkušenost může mnohým z nich chybět, a proto se očekává, že první měsíce nového volebního období budou ve znamení hledání nové rétoriky i personálního obsazení klíčových pozic ve stínové opozici.

Postavení opozičních stran v Sněmovně je také ovlivněno tím, jak velký prostor jim nová vládní většina poskytne při jednáních o zákonech, rozpočtu a dalších klíčových tématech. Menšinové zastoupení v jednotlivých výborech a komisích bude klíčové pro to, jak efektivně dokážou opoziční poslanci prosazovat své připomínky a pozměňovací návrhy. Zkušenosti z minulých volebních období ukazují, že opozice, i když nemá dostatek hlasů k prosazení vlastních zákonů, může výrazně ovlivnit veřejnou debatu a nastavit témata, kterými se bude vládní většina muset zabývat.

Důležitým faktorem bude také to, zda dokáží opoziční strany najít společnou řeč navzdory rozdílným ideologickým východiskům. Vzhledem k tomu, že se v opozici nyní ocitly strany s odlišnými prioritami – od konzervativně-liberálního zaměření po stranu s důrazem na regionální politiku – bude jejich spolupráce klíčová pro efektivní vystupování vůči vládnoucímu hnutí ANO. Pozorovatelé politické scény se shodují, že právě schopnost najít společný jazyk rozhodne o tom, jak silně dokáže opozice v následujících letech ovlivňovat směřování země.

Celkově lze říci, že postavení opozičních stran ve Sněmovně po volbách 2025 prochází zásadní proměnou a jejich role se bude formovat postupně, v závislosti na konkrétních legislativních návrzích, které nová vláda předloží, i na tom, jak se jednotlivé strany dokážou vypořádat s novou rolí kontrolorů namísto tvůrců vládní politiky.

Volby jsou jako zrcadlo, které nastavíme sami sobě – strany v něm jen odrážejí naše vlastní naděje, obavy a often i naši lhostejnost, kterou jsme si celé roky pěstovali.

Bohumil Krejčík

Dopad voleb na zahraniční politiku ČR

Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny na podzim 2025 zásadně proměnily rozložení sil, které rozhoduje o směřování české zahraniční politiky, a jejich dopady se v roce 2026 projevují na téměř všech úrovních mezinárodních vztahů. Nová vládní koalice, jež vzešla z povolebních jednání, přistoupila k zahraniční politice s poněkud odlišnými akcenty než její předchůdci, což se promítlo zejména do tónu, jakým Česká republika vystupuje na unijní i transatlantické scéně. Přestože základní zakotvení země v NATO a Evropské unii zůstává nezpochybněno, důraz na jednotlivé priority se posunul směrem k pragmatičtějšímu přístupu, který více zohledňuje ekonomické zájmy a méně se profiluje ideologicky.

Jedním z nejviditelnějších projevů je proměna rétoriky vůči Evropské unii. Zatímco předchozí vláda se profilovala jako jednoznačně proevropská a aktivně se hlásila k prohlubování integrace, nová vládní garnitura po volbách 2025 zaujímá vůči Bruselu kritičtější postoj, zejména v otázkách migrační politiky, Green Dealu a přerozdělování kompetencí mezi členské státy a unijní instituce. Toto posunutí se odráží i v jednáních na úrovni Evropské rady, kde čeští zástupci častěji vyjadřují výhrady k centralizačním tendencím a požadují větší respekt k národní suverenitě v citlivých oblastech, jako je energetika nebo zemědělství.

Podobně se změnil i přístup k podpoře Ukrajiny, který se stal jedním z klíčových témat povolební diskuse. Nová vláda deklaruje pokračování pomoci, avšak s důrazem na efektivitu vynakládaných prostředků a na to, aby zátěž byla spravedlivěji rozdělena mezi jednotlivé členské státy Evropské unie. Otázka dalšího vojenského i humanitárního zapojení České republiky zůstává předmětem intenzivních debat jak uvnitř koalice, tak v rámci širší společenské diskuse, přičemž opoziční strany upozorňují na riziko, že změna tónu by mohla oslabit důvěryhodnost Prahy u klíčových spojenců.

Vztahy se Spojenými státy a se sousedními zeměmi, zejména s Německem a Slovenskem, si po volbách 2025 udržují kontinuitu, byť s jistými nuancemi. Nová vláda klade důraz na obchodní a investiční spolupráci a snaží se profilovat Českou republiku jako spolehlivého partnera v oblasti energetické bezpečnosti a strategických technologií, včetně jaderné energetiky. Zároveň se objevují signály, že Praha chce hrát aktivnější roli ve středoevropském regionu a posilovat formáty jako Visegrádská skupina, které byly v předchozích letech poněkud upozaděny.

Celkově lze konstatovat, že volby 2025 nepřinesly radikální obrat v zahraniční politice, ale spíše postupné přeskupení priorit směrem k pragmatismu, národním zájmům a opatrnější rétorice vůči nadnárodním institucím. Tento trend bude pravděpodobně dále formovat postavení České republiky na mezinárodní scéně i v následujících letech, přičemž klíčovou roli budou hrát další vývoj koaličních vztahů a reakce mezinárodních partnerů na nový kurz české diplomacie.

Nálady ve společnosti rok po volbách

Rok po parlamentních volbách 2025 je česká společnost stále rozdělená a nálady mezi lidmi zůstávají poměrně nervózní. Vítězná strana, která po volbách sestavila vládu, si sice udržuje jádro svých voličů, ale průzkumy veřejného mínění naznačují postupné opadávání prvotního nadšení, které bylo po volebním vítězství cítit. Lidé, kteří novou vládní garnituru volili s očekáváním rychlých změn, dnes často hovoří o tom, že se realita ukázala komplikovanější, než si představovali. Zdražování, situace na trhu práce a nejasnosti kolem některých slibovaných reforem přispívají k tomu, že se nadšení mění v opatrnější, místy až kritický pohled.

Opoziční strany, které volby 2025 prohrály, se naopak snaží tuto nespokojenost využít ve svůj prospěch. Jejich podpora se v posledních měsících podle dostupných dat mírně zvyšuje, což ukazuje, že část voličů, kteří dali hlas vítězům, dnes váhá nebo lituje svého rozhodnutí. Politologové upozorňují, že jde o typický jev, který se objevuje přibližně rok po volbách – tedy v momentě, kdy odezní poporodní euforie a veřejnost začne hodnotit reálné výsledky vládnutí, nikoliv jen předvolební sliby.

Zajímavým fenoménem je také to, že se v české společnosti prohlubuje polarizace mezi příznivci jednotlivých táborů. Diskuse na sociálních sítích i v běžných rozhovorech mezi lidmi jsou často vyhraněné, chybí prostor pro kompromisní pohled. Mnozí sociologové varují, že tato polarizace může mít dlouhodobé důsledky pro fungování demokratických institucí a pro schopnost společnosti nacházet shodu na klíčových tématech, jako je energetika, zdravotnictví nebo zahraniční politika.

Na druhou stranu je patrné, že část populace k politice přistupuje s jistou dávkou rezignace. Tito lidé se necítí být zastoupeni žádnou z hlavních politických sil a jejich zájem o veřejné dění postupně klesá. Právě tato skupina by mohla hrát rozhodující roli v budoucích krajských nebo komunálních volbách, pokud by se rozhodla svůj hlas nakonec využít.

Celkově lze říct, že nálady ve společnosti rok po volbách 2025 odrážejí směs zklamání, naděje a hledání nové politické identity. Někteří lidé očekávají, že se situace v příštích měsících stabilizuje a vláda dokáže obnovit důvěru díky konkrétním krokům, jiní jsou přesvědčeni, že současný politický kurz povede k dalšímu prohlubování nespokojenosti. Jasné je jedno – české politické spektrum se rok po volbách nachází v období intenzivního přehodnocování a nikdo si netroufá s jistotou předvídat, jak se veřejné mínění bude vyvíjet dál.

Aktuální podpora stran v průzkumech 2026

Aktuální průzkumy volebních preferencí ukazují, že politická scéna v Česku zůstává i více než rok po volbách 2025 značně rozdělená a proměnlivá. Volby do Poslanecké sněmovny, které se konaly na podzim roku 2025, přinesly nové rozložení sil, ale sociologické agentury opakovaně potvrzují, že podpora jednotlivých stran se od té doby dále vyvíjí a v některých případech se posouvá poměrně výrazně. Agentury jako STEM, Kantar CZ, Median nebo Data Collect pravidelně zveřejňují svá měření, a i když se jednotlivé výsledky mírně liší v závislosti na metodologii a velikosti vzorku, obecné trendy jsou napříč průzkumy podobné.

Hnutí ANO vedené Andrejem Babišem si i v roce 2026 udržuje pozici nejsilnějšího subjektu na české politické scéně, byť jeho podpora ve srovnání s volebním výsledkem z roku 2025 v některých měsících mírně kolísala. Vládní odpovědnost a konkrétní kroky kabinetu se logicky promítají do nálad veřejnosti, což se odráží i v číslech z průzkumů. Přesto si hnutí ANO dlouhodobě udržuje jasný náskok před ostatními stranami.

Za ním se v žebříčcích umísťuje koalice SPOLU, tedy spojení ODS, TOP 09 a KDU-ČSL, jejíž podpora se pohybuje na úrovni, která z ní dělá druhou nejsilnější politickou sílu v zemi. Analytici upozorňují, že o vývoji koalice bude v příštích měsících rozhodovat především to, jak se jí podaří profilovat v opozici a jak přesvědčivě dokáže formulovat alternativu k vládní politice.

Hnutí STAN zůstává třetí nejsilnější stranou, i když jeho preference v posledních měsících spíše stagnují nebo mírně klesají. Podobně je na tom i hnutí Pirátů, které se snaží najít nové téma, jež by oslovilo mladší a liberálně smýšlející voliče, avšak v aktuálních datech se mu to zatím nedaří v takové míře, aby výrazně posílilo svou pozici.

Zajímavý vývoj lze sledovat i u SPD Tomia Okamury a u nově se profilujících menších subjektů, které se snaží zachytit rostoucí nespokojenost části veřejnosti s tradičními stranami. Některé z těchto formací se v průzkumech pohybují těsně kolem hranice pěti procent nutných pro vstup do Poslanecké sněmovny, což z nich dělá potenciální jazýček na vahách při případných budoucích volbách.

Sociologové se shodují, že rok 2026 přinesl relativní stabilizaci politické mapy, byť s několika výjimkami. Důležitým faktorem zůstává ekonomická situace, inflace, ceny energií a nálady spojené s fungováním vládní koalice. Právě tyto oblasti podle expertů nejvíce ovlivňují, jak lidé v průzkumech odpovídají na otázku, kterou stranu by volili, pokud by se volby konaly nyní.

Celkově lze říci, že aktuální podpora stran v průzkumech 2026 odráží kombinaci spokojenosti a nespokojenosti s vládnutím, ale i dlouhodobé trendy politické polarizace, které v české společnosti přetrvávají už několik volebních cyklů.

Výzvy pro vládu v roce 2026

Vláda, která vzešla z voleb 2025, vstupuje do roku 2026 s poměrně nepříjemným dědictvím a musí se poprat s celou řadou úkolů, které nelze odkládat. Strany, jež se dostaly do vládní koalice, slibovaly v předvolební kampani rychlá řešení, ale realita vládnutí je vždy jiná než volební plakáty a nyní přichází chvíle, kdy se ukáže, kolik z těch slibů lze skutečně naplnit. Ekonomická situace zůstává jedním z nejcitlivějších témat – inflace se sice v posledních měsících podařilo částečně zkrotit, ale životní náklady domácností jsou stále vysoké a řada rodin pociluje tlak na rozpočet zvlášť silně u energií, potravin a bydlení. Vláda tak musí najít rovnováhu mezi udržením veřejných financí ve snesitelném stavu a zároveň nenechat občany bez podpory v okamžiku, kdy ji nejvíce potřebují.

Dalším zásadním tématem je stav veřejných rozpočtů a státní dluh, který se za poslední roky výrazně zvýšil. Nová vládní koalice, poskládaná z výsledků voleb 2025, bude muset ukázat, zda dokáže prosadit skutečně věrohodnou konsolidaci, nebo zda opět skončí u kosmetických úprav, které problém jen odsunou. Otázka důchodové reformy, zdravotnictví a školství patří mezi témata, která se řeší už řadu let, ale politická odvaha k jejich skutečnému dořešení dosud často chyběla. Rok 2026 by měl být testem, zda strany zastoupené ve vládě dokážou překonat vzájemné spory a najít shodu na dlouhodobě udržitelných řešeních, nikoli jen na dočasných záplatách.

Neméně důležitá je i zahraničněpolitická orientace země, protože situace v Evropě zůstává napjatá a Česká republika musí i nadále jasně deklarovat svoje postavení v rámci Evropské unie a NATO. Nová vláda bude muset ukázat, zda dokáže udržet důvěryhodnost u evropských i transatlantických partnerů, a to zejména v kontextu pokračující podpory Ukrajiny a obecně bezpečnostní situace ve východní Evropě. Zároveň se očekává, že se vláda bude muset vypořádat s tématem energetické bezpečnosti a diverzifikace zdrojů, což úzce souvisí i s cenami energií, které přímo dopadají na domácnosti i firmy.

Vnitropoliticky bude klíčové, zda koalice vzešlá z voleb 2025 dokáže fungovat jako stabilní celek, nebo zda se ukáže, že jednotlivé strany mají příliš odlišné priority a program se bude prosazovat jen s obtížemi. Politická stabilita je totiž podmínkou pro to, aby se vůbec mohly řešit dlouhodobé strukturální problémy, jako je nedostatek bytů, stárnutí populace nebo modernizace infrastruktury. Občané budou sledovat, zda vláda dokáže komunikovat srozumitelně a transparentně, protože důvěra ve veřejné instituce byla v posledních letech otřesena a její obnova nebude jednoduchá. Rok 2026 tak nabízí vládě příležitost ukázat, že poučení z předchozích vládních období bylo skutečně přijato, ale zároveň jde o rok, kdy každé zaváhání může znovu prohloubit nedůvěru veřejnosti k politickému systému jako celku.

Výhled na komunální a krajské volby

Rok 2026 přinesl politickým stranám relativně klidné období bez celostátních voleb, což ovšem neznamená, že by se strategické plánování zastavilo. Naopak, právě v tomto mezivolebním čase probíhají uvnitř jednotlivých partají důležité procesy, které rozhodnou o tom, s jakou silou a jakými kandidátkami půjdou do klíčových podzimních klání. Komunální a krajské volby, které se uskuteční na podzim 2026, se pomalu ale jistě stávají hlavním tématem vnitropolitických debat a jejich výsledek bude do značné míry odrazem toho, jak voliči vyhodnotili parlamentní volby z roku 2025.

Politické strany, které v loňských volbách uspěly, se nyní snaží svůj mandát přetavit i do regionální a obecní politiky. To se týká především vítězných formací, které mají ambici ukázat, že jejich podpora není jen krátkodobým výkyvem, ale trvalejším trendem. Naopak strany, které v roce 2025 zaznamenaly ztráty nebo se dokonce nedostaly do Poslanecké sněmovny, stojí před nelehkým úkolem – přesvědčit voliče na komunální a krajské úrovni, že jejich politická existence má i nadále smysl. Právě krajské volby bývají tradičně vnímány jako referendum o vládní politice, a to platí i pro rok 2026, kdy se očekává, že se v krajích promítne nálada veřejnosti vůči nově vznikající vládní koalici.

Zajímavým prvkem, který bude výhled na podzimní volby provázet, je otázka koaličních uskupení. Zatímco na celostátní úrovni se strany po volbách 2025 snažily najít stabilní vládní většinu, na regionální úrovni se často ukazuje, že spolupráce funguje jinak než v Praze. Řada krajských organizací dlouhodobě spolupracuje napříč politickým spektrem způsobem, který by na celostátní úrovni byl nemyslitelný. Lze očekávat, že podobná pragmatická spolupráce bude pokračovat i v roce 2026, zejména v krajích, kde žádná strana nemá šanci na jasnou většinu.

Komunální volby navíc přinášejí specifickou dynamiku, protože zde hrají velkou roli lokální osobnosti a nezávislí kandidáti, kteří často dokážou porazit i silné celostátní značky. Menší obce a města tak zůstávají do jisté míny imunní vůči velké politice, byť i tam se projevuje snaha národních stran posílit svůj vliv prostřednictvím podpory místních lídrů.

Důležitým faktorem bude také to, jak se do podzimních voleb promítnou témata, která rezonovala už v roce 2025 – tedy ekonomická situace, ceny energií, bydlení a bezpečnost. Analytici očekávají, že právě tato témata budou dominovat i krajským a komunálním kampaním, protože se bezprostředně dotýkají každodenního života obyvatel. Strany, které dokážou nabídnout konkrétní a realistická řešení na regionální úrovni, mají šanci získat důvěru voličů bez ohledu na to, jak si vedly v celostátním měřítku. Podzim 2026 tak bude důležitou zkouškou politické stability i schopnosti stran reagovat na potřeby jednotlivých regionů.