Televizní a rozhlasový poplatek: Platit, nebo neplatit?

Co je televizní a rozhlasový poplatek

Televizní a rozhlasový poplatek, často označovaný také jako koncesionářský poplatek, je v České republice povinnou platbou pro všechny, kdo vlastní televizní přijímač nebo rádiový přijímač. Tento poplatek slouží k financování veřejnoprávních médií, tedy Česká televize a Český rozhlas. Tyto instituce mají za úkol poskytovat objektivní a nezávislé informace, vzdělávat a bavit širokou veřejnost. Poplatek za využívání televize a rozhlasu je stanoven zákonem a jeho výše je v současnosti 135 Kč měsíčně pro televizní přijímač a 45 Kč měsíčně pro rádiový přijímač. Platí se však pouze za jeden přijímač v domácnosti, bez ohledu na jejich celkový počet. Výjimky z placení poplatku se vztahují například na osoby s těžkým zdravotním postižením, osoby pobírající starobní důchod nebo osoby v hmotné nouzi.

Výše poplatku v roce 2023

V roce 2023 zůstává výše televizního a rozhlasového poplatku stejná jako v předchozím roce. Za televizní poplatek zaplatíte 135 Kč měsíčně, zatímco rozhlasový poplatek činí 45 Kč měsíčně. Celkem tedy za využívání televize a rozhlasu zaplatíte 180 Kč za měsíc. Je důležité si uvědomit, že poplatek se platí za každé přístrojové vybavení, které umožňuje příjem televizního nebo rozhlasového vysílání. To znamená, že pokud máte doma dvě televize a jedno rádio, budete platit poplatek třikrát.

Kdo poplatek platí

V České republice platí televizní a rozhlasový poplatek každá domácnost, která vlastní televizní přijímač nebo rádiový přijímač. Poplatek se platí i v případě, že domácnost přijímá televizní nebo rozhlasové vysílání prostřednictvím internetu. Nezáleží tedy na tom, zda sledujete klasické televizní vysílání, posloucháte rozhlas přes internet nebo využíváte online platformy pro sledování filmů a seriálů. Důležité je, že máte zařízení, které je technicky způsobilé přijímat televizní nebo rozhlasové vysílání. Poplatek se platí za každý měsíc, ve kterém je zařízení vlastněno nebo jinak užíváno. Výše poplatku je stanovena zákonem a v současné době činí 135 Kč měsíčně. Poplatek je splatný vždy do konce kalendářního měsíce, za který se platí. Za jeho neplacení hrozí pokuta. Platba poplatku je povinností každé domácnosti, která splňuje výše uvedené podmínky.

Platit televizní a rozhlasový poplatek je jako platit za vzduch, který dýcháme. Měl by být hrazen z daní, aby se zajistila jeho dostupnost pro všechny.

Radomír Dvořák

Kdo má na poplatek nárok

Poplatek za televizi a rozhlas, dříve známý jako koncesionářské poplatky, platí v České republice každý, kdo vlastní televizní přijímač nebo rádiový přijímač, případně zařízení, které je k jejich příjmu technicky způsobilé. To znamená, že poplatek platí i ti, kteří sledují televizní vysílání přes internet, pokud jejich zařízení umožňuje příjem televizního signálu. Poplatek se nevztahuje na pouhé sledování internetových videí nebo poslech internetových rádií, pokud zařízení není vybaveno pro příjem klasického televizního nebo rozhlasového vysílání. Poplatek se platí za každé domácnosti zvlášť, bez ohledu na počet členů domácnosti nebo počet přijímačů. Výjimku z placení poplatku mají osoby starší 75 let, osoby pobírající příspěvek na živobytí a osoby s úplnou ztrátou zraku nebo sluchu. Pro uplatnění osvobození od poplatku je nutné podat žádost příslušnému správci poplatku, kterým je Česká televize nebo Český rozhlas.

Jak se poplatek platí

Televizní a rozhlasový poplatek, neboli poplatek za využívání televize a rozhlasu, se hradí měsíčně nebo čtvrtletně, a to způsobem, který si sami zvolíte. Nejpohodlnější variantou je platba SIPO, která vám ušetří starosti s pravidelným placením. Pokud dáváte přednost jiným možnostem, můžete využít online platbu, bankovní převod nebo složenku. Důležité je mít na paměti, že poplatek je splatný vždy do konce příslušného období, tedy měsíce nebo čtvrtletí.

Funkce	Televizní a rozhlasový poplatek
Cena za měsíc	135 Kč
Splatnost	do konce kalendářního měsíce
Způsob platby	SIPO, bankovní převod, poštovní poukaz

Důsledky neplacení poplatku

Neplacení televizního a rozhlasového poplatku, neboli koncesionářských poplatků, s sebou nese určité důsledky. Pokud poplatky neplatíte, Česká televize nebo Český rozhlas vaši situaci řeší nejprve zasláním upomínky. V případě, že ani po obdržení upomínky neuhradíte dlužnou částku, je věc předána k vymáhání. Vymáhání dlužných poplatků pak může probíhat prostřednictvím exekuce, což s sebou nese další náklady. Kromě dlužné částky tak budete muset uhradit i náklady na exekuční řízení. Je proto důležité si uvědomit, že i když se nezdá, že by neplacení televizních a rozhlasových poplatků mělo mít vážné následky, opak je pravdou. Důsledky neplacení vás můžou zbytečně stát nemalé peníze a komplikace.

Historie televizního poplatku

V Československu se televizní poplatek poprvé objevil v roce 1953. Tehdy se jednalo o povinný příspěvek pro majitele televizních přijímačů, který sloužil k financování tehdejší Československé televize. Výše poplatku se v průběhu let měnila, stejně jako se vyvíjela i podoba televizního vysílání. V roce 1993, po rozdělení Československa, byl zaveden televizní a rozhlasový poplatek, který se vztahoval na vlastníky rozhlasových i televizních přijímačů. Tento systém platil až do roku 2025, kdy byl nahrazen poplatkem za využívání televize a rozhlasu. Tato změna měla za cíl zohlednit moderní trendy ve sledování audiovizuálního obsahu, kdy se lidé stále častěji obrací k online platformám. Nový poplatek se tak vztahuje na všechny, kteří sledují televizní a rozhlasové vysílání, ať už prostřednictvím klasického televizního přijímače, počítače, tabletu nebo mobilního telefonu. Jeho výše je stanovena zákonem a je odváděna do státního rozpočtu, odkud jsou financovány Česká televize, Český rozhlas a nově také další subjekty působící v oblasti médií a kultury. Zavedení nového poplatku vyvolalo řadu diskusí o jeho spravedlnosti a efektivitě, nicméně jeho cílem je zajistit stabilní a nezávislé financování veřejnoprávních médií i v digitální éře.

Argumenty pro a proti poplatku

Debata o televizním a rozhlasovém poplatku v Česku je dlouhodobě velmi živá. Existují silné argumenty jak pro jeho zachování, tak pro jeho zrušení. Zastánci poplatku argumentují, že je to nezbytný zdroj financování pro Českou televizi a Český rozhlas, které by bez něj nemohly plnit svou veřejnoprávní funkci. Ta spočívá v poskytování objektivních a nestranných informací, vzdělávání a rozvíjení kultury. Díky poplatku nejsou tyto instituce závislé na reklamě a mohou si tak dovolit produkovat i náročnější pořady, které by komerční televize a rádia neměly zájem vysílat. Odpůrci poplatku naopak tvrdí, že je zastaralý a nespravedlivý. V době internetu a streamovacích služeb podle nich není důvod platit za něco, co mnoho lidí nevyužívá. Argumentují také tím, že Česká televize a Český rozhlas nejsou ve skutečnosti apolitické a že poplatek slouží k jejich financování. Navíc poukazují na to, že poplatek je pro některé skupiny obyvatel, například pro seniory s nízkými důchody, značnou finanční zátěží.

Budoucnost televizního poplatku v ČR

V posledních letech se čím dál častěji otevírá debata o budoucnosti televizního a rozhlasového poplatku v České republice. Tento poplatek, jehož výše je v současnosti 135 Kč měsíčně, slouží k financování veřejnoprávních médií, tedy České televize a Českého rozhlasu.

Mnozí občané vnímají poplatek jako přežitek, a to zejména v době streamovacích služeb a online médií. Argumentují tím, že programovou nabídku veřejnoprávních médií nevyužívají a poplatek je pro ně tedy zbytnou zátěží.

Na druhou stranu, zastánci poplatku zdůrazňují důležitou roli veřejnoprávních médií v demokratické společnosti. Česká televize a Český rozhlas by podle nich měli i nadále poskytovat objektivní a nezávislé zpravodajství, kvalitní dokumenty a vzdělávací programy, a to bez tlaku komerčních subjektů.

Budoucnost televizního poplatku je tak nejistá. Mezi diskutovanými možnostmi je jeho zachování v současné podobě, jeho zrušení, nebo reforma, která by mohla zahrnovat například sloučení s jinými poplatky, zavedení progresivní sazby či převedení financování veřejnoprávních médií přímo ze státního rozpočtu. Každá z těchto variant má své klady a zápory, a je tak otázkou, pro jakou cestu se Česká republika v otázce financování veřejnoprávních médií nakonec rozhodne.